Původ a historie orientálního tance
PŮVOD ORIENTÁLNÍHO TANCE
Tento tanec je v Evropě mylně nazýván břišním tancem, ačkoliv v arabštině jeho název zní "Raqs sharqi", což znamená tanec východu. Jeho smyslem není, tak jak se mnozí Evropané domnívají, svádění mužů. Dnes si ho ženy váží především pro jeho pozitivní účinky na zdraví a krásu. Stále větší počet žen ho tančí nejen pro zábavu, ale především pro jeho příjemné účinky. Břišní tanec je založen na jemných pohybech všech částí těla. Více než ostatní taneční formy umožňuje každé ženě nalézt a vyjádřit svou vlastní osobnost a objevit svou individuální krásu. Bříšní tanec je jednou z nejstarších tanečních forem, která je dodnes živá.
Předpokládá se, že tento tanec je asi 5 až 10 tisíc let starý. Jeho stopy se nacházejí v různých kulturách, ale přesný původ není znám. Základem břišního tance jsou krouživé, chvějivé pohyby, které odpovídají přirozenosti těla. Ženy takto odedávna vyjadřovaly své hluboké city a svou jednotu s přírodou.
Antropologové zjistili, že břišní tanec se praktikoval v dávných kulturách Afriky, Indie a blízkého východu. V těchto kulturách byla samozřejmostí víra v ženskou bohyni. Prokazovala se úcta k Matce Přírodě a ke všem jejím stvořením. Bohyně byla uctívána hudbou, zpěvem a tancem.
Břišní tanec svědčí o respektu, který tehdy měli lidé ke svému tělu.Tělo bylo tehdy vnímáno jako dílo stvoření a zároveň chrám duše.
Některé Egyptské vykopávky zobrazují tanečnice v určitých pózách břišního tance. Což dokládá, že tento tanec byl praktikován v chrámech jako tanec posvátný.
Po skončení tohoto tak zvaného,,zlatého věku lidstva" nastalo stěhování národů a na celém světě se mísily různé rasy a kultury. Některé nadále oslavovaly břišní tanec jako součást svého náboženství, jiné ho tančily pro jeho léčivé účinky, jako přípravu na porod, jako součást namlouvacího rituálu a nebo jen tak pro radost.
V období středověku se původní smysl břišního tance v různých částech světa ztratil, přežil pouze v oblastech Blízkého východu, v Africe, Indii a Polynésii.
Na západě se objevil v 19. století, poté, co vyprávění a kresby cestovatelů vzbudily zájem o Orient a v roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu poprvé vystoupila orientální tanečnice Little Egypt („Malá Egypťanka") a taneční skupina Middle East Dance. Západní veřejnost byla šokována, ale zároveň fascinována. Od té doby začalo na západě vystupovat stále více tanečnic. Byly to například Ruth St. Denise a Isadora Duncan, které se nechaly inspirovat východní kulturou a které toto taneční umění na západě revolučně prosazovaly. Později břišní tanec proslavily tanečnice, jako například Mary Garden se svým ,,Tancem sedmi závojů", a také legendární Mata Hari.
Tak jak zájem o Orient vzplanul, tak posléze zase uhasl, ale znovu ho vzkřísil Hollywood se svými filmy ve stylu pohádky ,,O tisíce a jedné noci", a začátkem 60. let začaly v USA vznikat první školy břišního tance a jejich počet neustále vzrůstal. V 70. letech se břišní tanec, díky ženám amerických vojáků v Německu, konečně dostal do Evropy.
Zdroj: internet, text: Mila El Kral
MODERNÍ ORIENTÁLNÍ TANEC
O místě původu břišního tance existuje mnoha teorií, názorů apod. Říká se, že v Africe to byl původně tanec rodiček, někteří zase tvrdí, že tento tanec určitě vznikl v Turecku, případně v jiné zemi. Nesporným faktem zůstává, že kabaretní prostředí v Káhiře v dvacátých letech 19. století připravilo půdu pro vznik moderní podoby orientálního tance tak, jak ho dnes známe. Folklórní tance se do kabaretního prostředí zcela nehodily a pozvolna se začal rodit nový styl tance „Raks Sharqi“
(v překladu: tanec z orientu). Měl samozřejmě základ ve folklóru, a protože se bavíme o Egyptu, čerpal Raks Sharqi z folklóru této země, např. saidi, ghawazy, africký folklór, apod. Mimo to se ale v orientálním tanci také začal objevovat západní/evropský vliv. Prvky klasického baletu jsou v dnešním Raks Sharqi víc než patrné…
Ale zpět do kabaretní doby v Káhiře. Jeden kabaretní podnik, specificky jeho paní majitelka, herečka Badia Masabi, pravděpodobně ovlivnila vývoj orientálního tance ze všech nejvíc. V jejím podníku začala klást důraz na připravené choreografie, na používání závoje zvlášť při nástupu tanečnice na jeviště, na schopnosti tancovat v prostoru, apod. Její ale patrně největší zásluha spočívá v tom, že vychovala dvě taneční mega hvězdy, které jsou dodnes uznávané po celém světě: Samia Gamal a Tahia Carioca. Ve své zlaté éře se obě dámy staly nejen hvězdy tanečního světa, ale i stříbrného plátna. A jelikož se v té době Káhira stala centrem zábavného průmyslu pro celý orientální svět, udávala i směr vývoje samotného orientálního tance. A proto není divu, že v dnešní době se pojmem Raks Sharqi automaticky rozumí „egyptský styl orientálního tance“ a že je tento styl tance tak rozšířen.
Pravda ale je, že moderní podoba orientálního tance tak, jak ho dnes známe, z velké části ovlivnil jeden vyhlášený kabaret v Káhiře „Casino Opera“. Psala se dvacátá léta minulého století a Káhira se stávala centrem zábavy a filmového průmyslu arabského světa. Ve většině těchto filmů hrály orientální tanečnice hlavní roli.
Není proto náhoda, že „egyptský styl“ orientálního tance patří mezi nejznámější a nejuznávanější.
Ale zpět k historii tance. Paní majitelka „Casino Opera“, Badia Masabni, sama původně herečka, začala upravovat podobu tradičního orientálního tance, aby lépe vynikl v kabaretním prostředí. Kladla důraz na využití prostoru a choreografie, vyžadovala vlnitý pohyb paží a pro efekt zařadila závoj jako nezbytný doplněk orientálního tance. Nevědomky tak nastavila podobu tance, který dnes vídáte na svých hodinách.
Zajímavé je, že shimmy se využívalo velice sporadicky. Pro zajímavost: již tehdy se hodně experimentovalo, což v podstatě byla snaha oddálit orientální tanec od jeho tradiční podoby. V této elegantní době se pod dohledem pani Masabni zrodily dvě taneční hvězdy, jejichž popularita neopadla ani desítky let později a jejichž jména dodnes znají všichni příznivci orientálního tance.
První byla Samia Gamal, následovala ji Talia Carioca.
Zdroj: internet, text: Karolína Idrisová